3Co 186 2015 .pdf

File information


Original filename: 3Co 186-2015.pdf
Author: Baldová Alena

This PDF 1.5 document has been generated by Microsoft® Word 2016, and has been sent on pdf-archive.com on 28/04/2017 at 08:48, from IP address 147.251.x.x. The current document download page has been viewed 476 times.
File size: 281 KB (9 pages).
Privacy: public file


Download original PDF file


3Co 186-2015.pdf (PDF, 281 KB)


Share on social networks



Link to this file download page



Document preview


Číslo jednací: 3Co 186/2015 - 242

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Mileny Opatrné
a soudkyň JUDr. Ireny Ondruszové a JUDr. Leandry Zilvarové v právní věci žalobce: T. O.,
nar. ……, bytem ….., zast. Mgr. Janem Matesem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 6,
Kladenská 413/37 proti žalovanému: CZECH NEWS CENTER, a. s., IČ 023 46 826 se
sídlem Praha 7, Komunardů 1584/42, zast. JUDr. Helenou Chaloupkovou, advokátkou se
sídlem Praha 2, Na Kozačce 1289/7, o ochranu osobnosti, o odvolání žalobce do rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 10. července 2015, č. j. 66 C 173/2013-261, ve znění
doplňujícího usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2015, č. j. 66 C 173/2013279, t a k t o :
I.

Rozsudek soudu prvého stupně ve znění doplňujícího usnesení ze dne
3. srpna 2015, č. j. 66 C 173/2013-279 s e v odvoláním napadené části, a to
ve výrocích III. až IX., p o t v r z u j e .

II.

Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího
řízení částku 8.228 Kč, a to do 3 dnů do právní moci tohoto rozsudku
k rukám advokátky JUDr. Heleny Chaloupkové.
Odůvodnění:

Soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem uložil žalovanému uveřejnit na
internetových stránkách www.reflex.cz omluvu žalobci znění uvedeného ve výroku tohoto
usnesení (výrok I.), dále žalovanému uložil zdržet se ve všech tištěných médiích i na online
serverech komolení jména žalobce označováním žalobce jako „Pitomio“, ledaže takové
označení bude projevem oprávněné kritiky (výrok II.). Dále pak žalobu zamítl v rozsahu
žalobního návrhu, kterým se žalobce domáhal uložení povinnosti omluvit se žalobci na
stránkách týdeníku Reflex omluvou ve výroku uvedeného znění, týkající se uveřejnění
fotografie s přimalovaným klaunským líčením žalobce a zmínkou o zkrachování cestovky pro
plyšáky, kde mělo být uvedeno, že tyto informace nebyly pravdivé (výrok III.), zamítl také
žalobu, pokud se jí žalobce domáhal, aby žalovaný byl povinen uveřejnit na webových
stránkách Reflex.cz omluvu v tomto výroku uvedeného znění (výrok IV.). Dále pak byla

zamítnuta v rozsahu žalobního návrhu žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost
žalobci zaplatit částku 300.000,- Kč (výrok V.), a dále žaloba v rozsahu žalobního návrhu,
kterým měla být uložena povinnost zdržet se ve všech tištěných médiích i na online serverech
publikování a uveřejňování fotografie žalobce upravené klaunským líčením (výrok VI.),
a dále byla žaloba zamítnuta v rozsahu žalobního návrhu, aby byla uložena povinnost v jeho
tištěných médiích i na online severech komolení jména žalobce jeho označování jako Pitomio,
pokud takové označení bude projevem oprávněné kritiky (výrok VII.) a žádnému z účastníků
pak nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok VIII.).
V odůvodnění svého rozhodnutí, soud prvního stupně vycházel z ustanovení § 11 až
13 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, posuzoval zásah do osobnostních
práv, které žalobce spatřoval v tom, že bylo od listopadu 2012 do podání žaloby dne 20. 11.
2013 uveřejněno o žalobci 13 článků, které jej dehonestují a žalovaný tak činil v době, kdy se
žalobce ucházel o některou z veřejných funkcí. V období od listopadu 2012 do srpna 2013
bylo uveřejněno 5 článků, a to v časopise Reflex (Pitomio a teď Vám povím nejlepší vtip:
budu prezidentem ze dne 8. 11. 2012 a na webu Reflex.cz ze 7. 11. 2012 Pitomio O. z obálky
nového Reflexu se stal facebookovým hitem a duel století Žvatlanda versus Pitomio,
2. 1. 2013 T. O. sepsal novoroční projev. Přezdívku Pitomio si zaslouží ještě víc než dřív a 28.
8. 2013 Pitomio: všichni se perou, já se směju, žalobce je v nich nazýván „Pitomio“ a na
fotografiích je nalíčen a vyobrazen jako klaun. Dle žalobce tak došlo k zásahu do práva na
ochranu jména, občanské cti, lidské důstojnosti, což mělo negativní dopad na preference
žalobce. Dále pak k jednomu z článků měla být stažena fotografie přítelkyně žalobce z jeho
facebookového profilu. Po skončení voleb do poslanecké sněmovny se dne 26. 10. 2013 večer
se uskutečnila v ČT povolební debata, které se zúčastnil i žalobce a o které žalovaný
informoval v Online komentáři redaktorů Reflexu s názvem „sledujte s námi první po volební
debatu“ přičemž žalobce dvakrát označil jako Pitomia. V následné komunikaci žalovaný
uvedl, že jeho cílem je znesnadnit žalobci cestu ve veřejném životě i k výkonu veřejné funkce
a podle žalobce se tedy nejedná o exces žalovaného, ale o promyšlené a cílené útoky na
žalobce, které vybočily z ústavně chráněných hranic svobody.
Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, karikatura žalobce jako klauna je hodnotícím
soudem, který je chráněn svobodou projevu na ústavní i mezinárodní úrovni, neboť žalobce
jako politik je jednoznačně osobou veřejného zájmu, u níž jsou širší hranice přijatelné kritiky.
Co se týče označování žalobce jménem „Pitomio“ žalovaný tvrdil, že byl již před uveřejněním
článku a v časopisu Reflex používáno na sociální síti facebook a jedná se o vyjádření
hodnotícího úsudku o žalobcově veřejném vystupování. Žalobce se prezentuje tak, že je na
místě se ptát, jak kvalifikovaným odborníkem je. Vzbuzuje kontroverze v poslanecké
sněmovně i vystupováním v zábavných pořadech. Žalovaný tak nezasáhl do osobnostních
práv žalobce, pokud zveřejnil politickou karikaturu a svá hodnotící stanoviska a úvahy
o žalobce jako o osobě veřejně činné. Použitá forma kritiky podložená chováním žalobce je
v souladu se svobodou projevu, kdy tato připouští i kritiku ostrou, odráží často populistická,
povrchní, směšná, ale také xenofobní a rasistická veřejná vyjádření žalobce. Přístup
žalovaného je v souladu a v mezích oprávněné kritiky.
Soud prvého stupně provedl navržené rozsáhlé množství důkazů, zejména listinných
a to jednak výpisy z OR, pro původního žalovaného, rozhodnutím týkajícím se předběžného
opatření a poté zejména články týkajícími se žalobce, které soud prvého stupně provedl
k důkazu, všechny tyto články včetně článku uveřejněných na webu žalovaného jsou zde
spolu s daty uveřejnění zmíněny. Soud prvého stupně dále vyslechl svědky zejména Marka
Stoniše, Pavla Poslušného, Pavla Šafra a Jaroslava Nováka. Celkem provedl všechny listinné

důkazy, ale pro nadbytečnost neprovedl výslech dalších redaktorů časopisu Reflex, na jejíž
provedení, pak již ani účastníci netrvali. Ze všech těchto důkazů shromáždil soud prvého
stupně skutková zjištění, která velmi precisně odůvodnil. Na uvedená obsáhle vylíčená
skutková zjištění pak soud prvého stupně aplikoval zákonná ustanovení a judikaturu a to jak
články 10, odst. 1, 17 odst. 1 a 2 a 4 Základní listiny práv a svobod a vzhledem k tomu, že
k uveřejnění napadených článků a fotografie došlo před 1. 1. 2014 v souladu s ustanovením
§ 3028 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., vycházel z úpravy občanského zákoníku
č. 40/1964 Sb. a zde vycházel u ustanovení § 11 a 13 občanského zákoníku. Dále pak
konstatoval judikaturu Ústavního soudu, když v citacích přesně označil spisovou značkou
citovaných rozhodnutí a základní právní věty. Kromě rozhodnutí Ústavního soudu, týkajících
se obrany proti zneužívání svobody slova, práva na informace a dalších, se zabýval soud
prvého stupně i otázkou politické karikatury. Konstatoval, že pro karikaturu je typické, že
zveličuje, přehání a ironizuje a proto nezbytným předpokladem pro bezchybné právní
posouzení je odstranění satirického hávu, do nějž se halí; vlastní informace i karikatura musí
spočívat na reálném základě, byť minimálním. Vzhledem k tomu, že karikatura používá
výrazových prostředků sobě vlastních, je třeba na způsob, jímž se vyjadřuje, nahlížet
shovívavěji, nelze však připustit, aby zjevně přesáhla meze přiměřenosti v poměru ke
sledovanému cíli kritiky (tzv. intenzivní exces) s odkazem na nález Ústavního soudu spisové
značky IV.ÚS 146/04 shodně s usnesením Nejvyššího soudu ČR spisové značky 30 Cdo
517/2011. Na základě zjištěného skutkového stavu a citované právní úpravy a ustálené
judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu ČR dospěl soud prvého stupně k závěru, že žaloba
je důvodná, i když částečně, a to pokud se jí žalobce domáhá ochrany v souvislosti s užitím
označení (zkomoleniny jména/přezdívky) „Pitomio“ v článku „Pitomio: všichni se perou, já
se směju“ ze dne 28. 8. 2013 a Online komentáři redaktorů Reflexu s názvem „sledujte s námi
první povolební debatu“ ze dne 26. 10. 2013 uveřejněných na webu reflex.cz. V ostatních
případech napadené užití označení Pitomio soud shledal v mezích oprávněné svobody
projevu. Ve vztahu k upravené fotografii žalobce jako klauna ve vztahu k tvrzení o tom, že
žalobce byl poradcem Jiřího Paroubka, k tvrzení o ochraně cestovky na plyšáky a ve vztahu
k fotografii zachycujícího přítelkyni s doplněným komentářem, pak soud neshledal žalobu
jako důvodnou. I když částečně důvodnou ji shledal ve vztahu k označení Pitomio, neshledal
ji ani z části důvodnou, pokud žalobce reagoval, požadoval zadostiučinění v penězích, stejně
tak, pokud byla požadována omluva v týdeníku Reflex, neboť neoprávněný zásah soud
shledal pouze u dvou příspěvků uveřejněných na webu reflex.cz. Požadavek na omluvu na
webu tak ve vztahu k těmto příspěvkům shledal soud důvodným, ostatní nikoli. Vzhledem
k tomu, že soud vyhodnotil, že označení „Pitomio“ ve vztahu k žalobci může, ale nemusí
požívat ústavně právní ochrany svobody projevu, tak požadoval-li žalobce zdržení se užívání
označení Pitomio, soud zde vyhověl pouze částečně a to v rozsahu případů, které nebudou
projevem oprávněné kritiky. Ve zbývajícím rozsahu, to je tam, kde o oprávněnou kritiku
půjde, soud žalobu i stran zdržovacího nároku zamítl (ke konstrukci a vykonatelnosti
takového výroku použil shora citovaný nález Ústavního soudu spisové značky II.ÚS 171/12).
Dále pak tento svůj závěr podrobně rozebral a konkrétně velmi precizně odůvodnil. Zejména
pak pokud žalobce požadoval omluvu za to, že z jeho facebookového profilu byla stažena
a uveřejněna soukromá fotografie s přidaným komentářem, který se nezakládá na pravdivých
údajích. Tak dospěl soud prvého stupně k závěru, že nebylo možno hovořit o soukromé
fotografii, když sám žalobce ji na svém facebookovém profilu volně zpřístupnil a to včetně
svého komentáře, což uvedl i sám v žalobě. Navíc z textu pak je zřejmý skutečný zdroj a to
facebookový profil žalobce. Navíc na fotografii nebyl zachycen on, ale jeho přítelkyně, takže
pokud by snad měl být někdo zasažen v osobnostních právech, byl to nikoliv žalobce, ale jeho
přítelkyně a za ni se nemůže žalobce domáhat omluvy. Soud prvého stupně dále neshledal
důvodné ani přiznání zadostiučinění v penězích, za nadužívanost, soustavnost

a kampaňovitost užívání výrazu „Pitomio“ a klaunského vyobrazení, neboť se jedná o zjevně
nedůvodně uplatněný nárok. Bez ohledu na to, zda tímto jednáním bylo, či nebylo
neoprávněně zasaženo do osobnostních práv žalobce, vyplynulo z provedeného dokazování,
že mezi mediální pozornost, které se žalobci dostalo ze strany žalovaného v jeho jednotlivých
mediálních výstupech a to bráno jednotlivě i v souhrnu, rozhodně nebyla taková, že by byly
naplněny premisy shora citovaného usnesení § 13 odst. 2 občanského zákoníku. Dále pak bylo
připomenuto, že v uvedené době žalobce úspěšně kandidoval v senátorských volbách, stal se
senátorem a usiloval o prezidentský post, zde úspěšný nebyl, avšak nikoli z důvodu
mediálních výstupů žalovaného, nýbrž z formálního důvodu, kdy byl z volby vyřazen. Soud
prvního stupně dospěl k závěru, že žádným z napadených mediálních výstupů žalovaného
nedošlo k tomu, že by snad ve značné míře byla snížena důstojnost žalobce, nebo jeho vážnost
ve společnosti. Uvedl, že si toto lze obtížně představit v situaci, kdy i zcela abstrahujíc od
veřejně prezentovaných názorů žalobce sám na svůj facebookový profil umisťuje fotomontáž
prasečího kentaura s nápisem Pitomio, kde je horní polovina těla, včetně hlavy žalobce
spojena s prasečím tělem. Nezdráhá se pak ani vyprávět vulgární vtipy, natáčí názorový video
vstup z masážního lůžka, či tělocvičny a podobně. Žalovaná pak karikaturu žalobce jako
klauna užila opakovaně, vždy ale v souvislosti s prezentací, či kritikou názorů a žalobce
vyobrazuje i jiným způsobem. Dále pak soud prvního stupně obsáhle vysvětlil, proč nepřiznal
omluvu ani náhradu nemajetkové újmy za používání výrazu „Pitomio“ a ze svědecké
výpovědi redaktorů bylo prokázáno, že se jednalo o politickou karikaturu, když navíc ani sám
žalobce nepopřel, že je politikem kontraverzním, provokativně otvírá ožehavá témata
a vyzývá k tomu nebýt politicky korektní a volí často i silná slova. Soud prvého stupně také
odůvodnil rozlišování užití výrazu Pitomio, kdy toto není možné používat jako obecné
označení, ale v souvislosti s kritizovanými výroky žalobce. V kontextu judikatury Evropského
soudu pro lidská práva shrnul soud prvého stupně, že v posuzované věci vážil střet dvou
rovných ústavně zaručených práv a to práva na ochranu osobnosti a práva na svobodu
projevu. Až na jednotlivé případy užití označení žalobce přezdívkou/zkomoleninou jména
Pitomio, kdy projev žalovaného vyhodnotil jako nepoužívající ochranu svobody slova, neboť
v těchto jednotlivých případech převažuje samoúčelný prvek ponížení, popřípadě zesměšnění
žalobce a jde tak o zásah jeho lidské důstojnosti, dal soud přednost svobodě projevu. Výraz
Pitomio je hodnotícím soudem, který žalovaný používal v článcích a karikaturu vyjadřující se
kriticky o žalobci, jenž je aktivním a všeobecně známým politikem. Jedná se sice o výraz
expresivní nelichotivý, ale nikoliv a priory vulgární, přičemž fakticky lze pro něj nalézt oporu
v obsahu článků, které zevrubně popisují, proč jsou určité žalobcovy myšlenky potenciálně
společensky nebezpečné a proč je proto lze považovat s jistou dávkou novinářské zkratky až
za pitomosti. Soud vzal v potaz také skutečnost, že sám žalobce vystupuje provokativně,
propaguje politickou nekorektnost, sám často volí silná slova, snaží se působit kontroverzně.
Všechny tyto faktory vedly soud k tomu, že s výjimkou uvedených jednotlivých případů ve
výrocích pod body I. a II. rozsudku, nebyl užit žalovaným napadený výraz samoúčelně a je
tak důvodné dát svobodě projevu žalovaného před právem na ochranu osobnosti žalobce.
Brojí-li pak žalobce proti tomu, že výraz „Pitomio“ použitý žalovaným se obecně uchytil,
nutno připomenout, že žalobce se proti žalovanému začal právně bránit až rok poté, co se
žalovaný výraz začal používat. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud prvého stupně
podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., o nákladech státu pak rozhodl doplňujícím usnesením
a to tak, že každému z účastníků uložil uhradit polovinu státem vynaložené částky a žádnému
z účastníků pak nepřiznal právo na náhradu nákladů spojených s vydáním doplňujícího
usnesení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce nejprve blanketní odvolání, které následně
odůvodnil. Uvedl, že odvoláním napadá rozsudek ve výrocích III. až VIII. z odvolacích

důvodů podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), písm. e) a písm. g) o. s. ř. Žalobce uvedl, že
zejména nebylo prokazováno, zda žalobce měl být poradcem Jiřího Paroubka a pokud
žalovaný toto nebyl schopen prokázat, mělo mu být uloženo, aby se za tento výrok omluvil.
Dále pak měl výhrady vůči výroku, že žalobci měla zkrachovat cestovka pro plyšáky.
Konstatoval, že jako zajímavý nápad tuto cestovní kancelář podpořil, stal se společníkem
obchodní korporace, která ji provozovala, ale později svůj obchodní podíl prodal a z obchodní
korporace odešel, takže spojováním jména s pozdějším krachem byl poškozen. Co se týče pak
zadostiučinění v penězích, zaujal žalobce názor, že výše částky je přiměřená kampani, kterou
proti němu žalovaný vedl ve svých médiích, zejména kampani, kdy byl opakovaně označován
hanlivou přezdívkou „Pitomio“. Uvedl, že žádný jiný politik nebyl takovým způsobem médii
napadán, ponižován, dehonestován a měla mu být tedy částka na náhradu nemajetkové újmy
přiznána. Stejně tak co se týče karikatury žalobce údajně jako klauna má za to, že žalovaný se
choval xenofobně sám, když útočil na původ žalobce a zobrazoval jej s tradičním japonským
líčením. Dále pojednal o svém přístupu k politice a jeho snaze otvírat kontroverzní témata
a přicházet s provokativními názory s cílem vyvolat celospolečenskou debatu. Poukázal dále
i na intenzitu útoku, když dovodil, že ostatní politici nikdy nebyli častováni ze strany
žalovaného vulgarismy a poukázal i na některá z citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu,
kde je také konstatováno, že vybočí-li publikovaný názor z mezí obecně uznávaných pravidel
slušnosti v demokratické společnosti, ztrácí tím charakter korektního úsudku a navrhl, aby
žalobě v části zamítavých výroků bylo vyhověno a žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů
řízení.
Žalovaný se vyjádřil k odvolání žalobce a uvedl, že odvolání není důvodné, když
rozsudek soudu prvého stupně je v odvoláním napadené části věcně správný. Pokud se týče
námitky, podle které si Jiří Paroubek udělal z žalobce poradce přes cestovní ruch, uvádí
k němu žalobce ve svém odvolání, že tato skutečnost nebyla a nemohla být v řízení
prokázána. Dále pak žalobce uvádí, že Jiří Paroubek patřil mezi nejméně populární politiky
a žalovaná dále uvádí citaci z rozsudku, kde tento obsáhle popisuje důvod, proč takto bylo
žalovaným setkání žalobce s Jiřím Paroubkem popsáno. Zde bylo konstatováno, že sám
žalobce jako představitel cestovních kanceláří a agentur zval Jiřího Paroubka jako
představitele exekutivy na různé akce, koneckonců v pořadu One man show k dotazu, koho
by žalobce volil mezi Topolánkem a Paroubkem si vybírá právě Paroubka. V kontextu
uvedeného zde zcela chybí dehonestující potencionalita a žalovaná se s tímto závěrem soudu
prvého stupně zcela ztotožňuje. Co se týče nepopularity Jiřího Paroubka, označovanou
žalobcem jako notorieta, s tímto závěrem není možno souhlasit, neboť ani před soudem
prvého stupně žalobce netvrdil, že by jej spojení s Jiřím Paroubkem poškodilo z toho důvodu,
že osoba Jiřího Paroubka je osobou se silně kontroverzní pověstí. Toto se navíc jeví jako
účelové tvrzení, když žalobce je spojován a to svým přičiněním s osobami, které mají
mnohem kontroverznější pověst než Jiří Paroubek. Dále pak odkazuje i na přesnou citaci
rozhodnutí soudu prvého stupně v souvislosti s „cestovkou pro plyšáky“ a navíc uvedl, že text
článku nekorespondoval s textem požadované omluvy a navíc nebyl ani způsobilý zasáhnout
do osobnostních práv žalobce. Co se týče karikatury žalobce jako „klauna“ žalovaný závěry
žalobce v odvolání odmítá a ztotožňuje se závěrem soudu prvého stupně. Co se týče užití
výrazu Pitomio ze strany žalované, v čemž žalobce spatřoval dominantní zásah do svých
osobnostních práv, uvedla žalovaná, že soud prvého stupně velmi precizně argumentoval, že
užití tohoto označení ve vztahu k žalobci může, ale nemusí požívat ústavně právní ochrany
svobody projevu a tento závěr precizně odůvodnil. Dále pak žalovaný uvedl, že
dokumentoval, že názory žalobce lze označit jako extrémistické, populistické, rasistické
a xenofobní. Dále pak uvedl, že časopis Reflex je názorovým periodikem, které se vyjadřuje
k aktuálnímu (nejen) politickému dění. Jako takové je známo tím, že se nebrání využívat ke

kritice zejména politiku, karikaturu a satiru a to i za použití ostřejších výrazů a vyobrazení.
Cílem periodika není být vždy politicky korektní, ale tam, kde cítí určitý problém, neváhá se
naopak vůči politikům vyhraňovat a poukazovat na problémy právě i formou satiry
a karikatury a parodie. Jak bylo v řízení prokázáno, ostře se periodikum vyjadřuje i k jiným
osobám veřejného zájmu. Dále pak žalovaná odkázala rovněž na premisy, které formuloval
Ústavní soud pro poměřování práva na ochranu osobnosti s právem na svobodu projevu
a v tomto směru odkázal na konstantní judikaturu, s níž uvedl některé citáty, zejména nález
Ústavního soudu spisové značky II.ÚS 2051/14 nebo spisové značky II.ÚS 577/13 a stejně tak
odkázal i na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva například CASTELS proti
Španělsku a na nález Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1511/13 ve svém bodě 42. následně
shrnul, co se týče debaty o věcech veřejných, respektive politických, poskytuje Ústavní soud
i Evropský soud pro lidská práva názorům zaznívajícím v takových debatách velmi silnou
ochranu. Tato ochrana je poskytována i karikatuře, parodii, satiře, které patří do podmnožiny
hodnotících soudů a uvedl některé dalšími citáty, zejména ESLP ve věci OBERSLICK proti
Rakousku z níž citoval závěry ve vztahu k novinářem použitému výrazu idiot (v originále
označení Trottel) a konstatoval, že se v daném případě nejednalo o laciný osobní útok. Ve
srovnání s tímto označením pak poukazuje na to, že přezdívka Pitomio je určitou slovní
karikaturou, zatímco výraz Trottel lze označit za výraz vulgární. Ze všech těchto důvodů pak
pokládá rozsudek soudu prvého stupně za věcně správný a navrhuje, aby byl odvolacím
soudem potvrzen a žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející
podle § 212 o. s. ř. v rozsahu podaného odvolání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
V nenapadeném rozsahu, tedy ohledně výroků I. a II. zůstal rozsudek soudu prvního stupně
nedotčen a samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).
Odvolací soud se zejména ztotožnil se soudem prvního stupně ohledně velmi
podrobně a důsledně zjištěného skutkového stavu a z takto zjištěného skutkového stavu i sám
vycházel. Co se týče právních názorů, i tyto názory odvolací soud sdílí. Je zejména zapotřebí
souhlasit se závěrem, že důvodná je žaloba pouze v článku 2 a 4 žalobního návrhu, vyjádřená
ve výroku I. a II. přezkoumávaného rozsudku. Zde došlo k užívání (zkomoleniny
jména/přezdívky) „Pitomio“ v článku Pitomio: Všichni se perou, já se směju ze dne 28. 8.
2013 a v online komentáři Redaktor Reflexu s názvem Sledujte s námi první povolební debatu
ze dne 29. 10. 2013 uveřejněných na webu reflex.cz. Těchto dvou výrocích však zůstal
rozsudek odvoláním nenapaden a jednalo se o články uveřejněné na internetových stránkách
časopisu Reflex a proto i omluva směřovala na internetové stránky www.reflex.cz.
V ostatních případech pak napadené užití označení „Pitomio“ soud shledal v mezích
oprávněné svobody projevu. Žalobce ve svém odvolání uplatnil odvolací důvody podle
ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), písm. e) a písm. g) o. s. ř. Namítal, že soud prvého stupně
nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo jím označeným důkazům, na základě
provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci. Ve svém odvolání napadl žalobce zejména tvrzení
žalované, že měl být údajně žalobce poradcem Jiřího Paroubka a namítal, že Jiří Paroubek
patří a patřil mezi nejméně oblíbené politiky. Dalším nesprávným skutkovým tvrzením podle
žalobce bylo tvrzení, že žalobci měla zkrachovat cestovka pro plyšáky. K tomu uvedl, že
původně v rámci televizního pořadu jako zajímavý nápad podpořil cestovní kancelář pro
plyšáky, stal se společníkem obchodní korporace, která tuto cestovní kancelář provozovala,
ale později svůj obchodní podíl prodal a z této korporace odešel.

K uvedeným nesprávnostem skutkových tvrzení, které se měly objevit a objevily
v článcích žalované, je nutno odkázat na odůvodnění v rozsudku soudu prvého stupně. Soud
prvého stupně k nim uvedl následující: že uvedená informace o tom, že žalobce měl být
poradcem Jiřího Paroubka, nebyla prokazována, ani tvrzeno, že byl oficiálním poradcem, ale
před uveřejněním článku „Úsvit aneb pohádka o přímé demokracii“ byla tato fáma rozšířená
a reagoval na ni i spolupracovník žalobce Jaroslav Novák v knize o žalobci „Český sen“. Bylo
prokázáno, že žalobce a Jiří Paroubek se pracovně sešli, žalobce jako představitel Asociace
českých cestovních kanceláří a agentur a Jiří Paroubek v pozici ministra pro místní rozvoj
a později premiéra. V tomto směru nepochybně debata zahrnovala i úvahy o cestovním ruchu.
Navíc toto tvrzení nemá způsobilost zasáhnout do osobnostních práv žalobce, neboť nelze
dospět k závěru, že je dehonestující pokud člen asociace působící v oblasti cestovního ruchu
konzultuje s ministrem místního rozvoje nebo premiérem vlády. Dále pak byla zdůrazněna
i skutečnost, že sám žalobce jako představitel cestovních kanceláří a agentur zval Jiřího
Paroubka jako představitele exekutivy na různé akce a navíc se v pořadu One man show
k dotazu koho by volil - mezi Topolánkem a Paroubkem, vybral právě Jiřího Paroubka, takže
nelze o této zmínce hovořit jako dehonestující. Toto uvedl soud prvého stupně a odvolací
soud na tento závěr zcela odkazuje. Co se týče uvedení článku „Úsvit aneb pohádka o přímé
demokracii“ kde bylo uvedeno, že žalobci zkrachovala cestovka pro plyšáky, pak
z uvedeného dokazování vyplývá, že žalovaný zde neuvedl, že žalobci zkrachovala cestovka
pro plyšáky, nýbrž že (nápad se nepovedl a) firma zkrachovala, což bylo prokazováno jako
pravdivé. Sám žalobce to nepopíral a je pravdivé i to, že se na cestovce jako společník
původně i podílel, ona realizovala jeho nápad z televizního pořadu Den D, kde žalobce radil
jako osobnost z byznysu podnikatelům. To, že žalobce v době krachu již nebyl společníkem
cestovky, jak bylo prokazováno, nečiní sdělení žalovaného nepravdivým, neboť žalovaný toto
o žalobci ani netvrdí. Navíc toto bylo uvedeno jako přípustná novinářská zkratka, tedy
zjednodušeně vyjádřený konečný neúspěch projektu, u jehož zrodu žalobce stál. V daném
případě se tedy soud prvého stupně s tímto tvrzením vypořádal velmi podrobně a odvolací
soud opět na tento závěr poukazuje.
Co se týče karikatury žalobce údajně jako klauna, dovodil žalobce, že ač žalovaný
napadá žalobce pro údajnou xenofobii, užitím karikatury se chová xenofobně sám, když útočí
na původ žalobce a zobrazuje jej s tradičním japonským líčením. Zdůrazňuje tak bez důvodu
jeho původ a útočí na jeho japonský původ s cílem poškodit jej a dehonestovat. Zde je opět
nutno uvést, že odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvého stupně, který shledal
karikaturu žalobce jako klauna, její podobu a četnost v mezích oprávněné kritiky. V kontextu
s použitím klaunských prvků pak soud prvého stupně připomenul, že to byl sám žalobce, kdo
se v předvolební kampani prezentoval jako vypravěč vtipů. Navíc pouze žalobce dovozoval,
že se jedná o jiný typ líčení, než obecné klaunské, což je pro běžného čtenáře nepodstatné
a čtenář zde na první pohled spatřuje nalíčení klauna s bílým obličejem, červeným nosem, tak
jak bývají obvykle klauni zpodobňováni. Zde se jedná nepochybně o karikaturu a zde nelze
než odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. I.ÚS 2246/12, které ve
svých právních větách uvádí, že soudní rozhodnutí dekretující de facto, čemu se lidé ještě
mohou smát, nebo co je již obscénní a urážlivé, by v drtivé většině případů znamenala
neústavní omezení svobody projevu. Je zejména na veřejnosti a nikoliv na soudech, aby
zaujala stanovisko ke konkrétní politické karikatuře a k tomu, zda je autorovo hodnocení
určité situace nevkusné nebo naopak vtipné a přesvědčivé. To, že karikatura někoho více či
méně zesměšňuje, to je dáno již její povahou, jako výtvarného díla a účelem, pro který bývá
vytvořena. Ani karikatura jistě nepoužívá absolutní ústavní ochrany. Ústavní meze toho žánru
jsou však mnohem širší než meze, které je nutno vztáhnout například na fotografie či
fotomontáže upravované a zveřejňované bulvárním tiskem spolu s vymyšlenými historkami,

které se mají tvářit jako skutečné. I Ústavní soud, který v dané věci konstatoval, že politická
karikatura byla ostrá a v tom spatřil Ústavní soud další aspekt věci zatím příliš
nezdůrazňovaný, ale důležitý. Uvedl, že v České republice žijeme nyní v době vzdálené jednu
generaci od pádu totalitního komunistického režimu, kdy absolutní mocenský monopol jedné
strany a vlády vytvářel prostředí, kdy jakákoliv kritika tohoto režimu a jeho představitelů byla
v zárodku potlačována a mnohdy i brutálně trestána. Dohled nad veškerým vyjadřováním
a publikováním tak nespočívá jenom v zavedení přísné cenzury, horší bývá obvykle paralelně
vznikající autocenzura, která je zejména pro novinařinu a umění osudová. Je obecně známo,
jak byla v onom období pro potřeby utlačovatelského režimu zneužívána právě politická
karikatura v časopisech typu „Dikobraz“ a jiných. Z těchto důvodů je soudní ochrana dobrého
jména veřejně činných osob v současné době obecně realizována v mnohem menší míře, než
ochrana dobrého jména kohokoliv jiného, který nemá takové spektrum možností vstoupit do
veřejné diskuze jako politik. Není tajemstvím, že lidé pohybující se zručně v politické
obchodní či umělecké oblasti, neváhají využívat služeb různých public relations agentur
a Ústavní soud uzavřel svůj nález opět konstatováním, že je zejména na veřejnosti, nikoliv na
soudech, aby zveřejnili stanovisko ke konkrétní politické karikatuře a k tomu, zda je autorovo
hodnocení určité situace nevkusné, nebo naopak vtipné a přesvědčivé. Z pohledu tohoto
nálezu Ústavního soudu lze proto shledat jako správné i hodnocení zobrazení žalobce jako
klauna s označením výrazu Pitomio. Soud prvého stupně také podrobně vysvětlil, kdy je
možné používat tuto přezdívku nebo zkomoleninu jména, a to tehdy, když je uveřejňována
spolu s jeho názory, které se netěší souhlasu uvedeného média ani části veřejnosti. Z tohoto
důvodu proto odlišil soud prvého stupně to, kdy je předmětem jen výsměchu nebo ponížení tehdy omluvu žalobci přiznal a zdržení se označování žalobce touto přezdívkou zakázal, ale
pokud bude součástí politické kritiky, dospěl k závěru, že v této souvislosti je možné politické
karikatury i zkomoleniny jména používat. Není zcela pravdivé tvrzení žalobce, že by takto
bylo zkreslováno pouze jeho jméno, označení článku na titulní straně Žvatlanda a Pitomio
týkající se D. L. a T. O. používá obdobného zkreslení u obou.
Co se týče zadostiučinění v penězích, již z předchozího vyplývá, že soud prvého
stupně postupoval správně, když dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro přiznání
a postup podle ustanovení § 13 odst. 2 obč. zák. Důvodné zde není ani tvrzení žalobce o tom,
zda některý jiný politik je také, ale výrazně méně než žalobce, označován přezdívkou
uveřejňovanou v souvislosti s jeho názory a i kdyby bylo pravdivé, není pro posouzení žaloby
žalobce důvodné. Opět je nutno v této souvislosti odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudu
prvého stupně, že žalobce má (a sám dlouhodobě cíleně využívá) možnost sebeprezentace.
Musel tedy počítat s drobnohledem veřejnosti, která se zajímá jak o profesní tak i soukromý
život politiků a současně jej hodnotí. Sám žalobce pak zdůrazňuje, že je politikem
kontroverzním, že provokativně otevírá žhavá témata, vyzývá k tomu nebýt politicky korektní
a volí často silná slova. Vyjadřuje se k širokému spektru otázek a tímto na sebe cíleně
upozorňuje tak, že pokud sám konstatuje, že postupuje tímto způsobem, nemůže vyčítat
žalované, že v rámci politické kritiky postupovala obdobným způsobem. Pokud, jak sám
žalobce v odvolání uvádí, otvírá mnohdy kontroverzní témata, přichází s provokativními
názory s cílem vyvolat celospolečenskou debatu, součástí takové debaty je nepochybně
i právo žalovaného se vyjádřit. Intenzita působení žalovaného se nijak nevymyká politické
kritice i v rámci jiných politických problémů, když žalovaný, vydávající týdeník Reflex není
veřejnoprávním médiem a v rámci kritiky může použít i politickou karikaturu, když v daném
případě se v žádném případě nejednalo o samoúčelné vulgarity či urážky. Správně pak soud
prvého stupně poukázal i na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, a to jak na
rozhodnutí ve věci CASTELS proti Španělsku, eventuálně Oberslick proti Rakousku, kde, jak
správně uvádí soud prvého stupně, byly citovány závěry ve vztahu k novináři použitým

výrazům, zejména v druhém případě se jednalo o použití výrazu v němčině Trottel,
předkládané jako idiot a i v tomto rozhodnutí bylo konstatováno, že se v daném případě
nejednalo o laciný osobní útok. V této souvislosti i odvolací soud musí konstatovat, že
přezdívku používanou ve vztahu k žalobci nelze považovat za přezdívku vulgární tak, jako
výraz citovaný v uvedeném rozhodnutí. Ze všech těchto důvodů, které jsou velmi podrobně
a precizně vyjádřeny v rozhodnutí soudu prvého stupně, včetně všech dostupných judikátů, ať
již Ústavního či Nejvyššího soudu, eventuálně Evropského soudu pro lidská práva, odvolací
soud rozsudek soudu prvého stupně jako věcně správný v části odvoláním napadené, tedy ve
výrocích III. až IX. a ve znění doplňujícího usnesení včetně nákladů řízení a nákladů řízení
státu, podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako zákonu odpovídající potvrdil.
O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodováno podle ustanovení § 224 odst. 1
a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný účtoval na nákladech řízení za zastoupení advokátem za
dva úkony právní služby po 3.100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.
a dvě náhrady hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky a daň z přidané
hodnoty, náklady v celkové částce 8.222 Kč, které bylo žalobci uloženo uhradit do tří dnů od
právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. Heleny Chaloupkové (§ 149 odst. 1
a § 160 odst. 1 o. s. ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je za podmínek ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné
podat dovolání, které se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu
soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.
V Praze dne 31. ledna 2017
JUDr. Milena O p a t r n á v . r .
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Zuzana Micová


Related documents


3co 186 2015
8to 185 2017 9 anonym
aaa auto smlouva a podminky2
repase reprosoustav
scan0010
et 2014 8t

Link to this page


Permanent link

Use the permanent link to the download page to share your document on Facebook, Twitter, LinkedIn, or directly with a contact by e-Mail, Messenger, Whatsapp, Line..

Short link

Use the short link to share your document on Twitter or by text message (SMS)

HTML Code

Copy the following HTML code to share your document on a Website or Blog

QR Code

QR Code link to PDF file 3Co 186-2015.pdf