64500 Kalousek knížečka.pdf


Preview of PDF document 64500-kalousek-kn-e-ka.pdf

Page 1 2 345124

Text preview


Prolog
Kir je mal´e postavy, zat´ım jen m´ırnˇe proˇsedivˇel´y. Ve tv´aˇri nem´a nic pozoruhodn´eho.

Kdybys ho potkal na ulici, ani se za n´ım neotoˇc´ıˇs, ani dech se ti nezataj´ı, srdce se ti
nerozbuˇs´ı. Oblek m´a taky ten nejobyˇcejnˇejˇs´ı – ˇsediv´y s prouˇzkem. Uˇsit´y je ovˇsem s vkusem.
Ale to je vˇsechno. Vypad´
a naprosto obyˇcejnˇe, ale to je cel´y Kir.
Oˇcek´
av´am od nˇeho nabubˇrel´e fr´aze: ,Veden´ı GRU a u
´stˇredn´ı v´ybor v´am projevili nezmˇerˇadnou takovou fr´azi o pˇredn´ı linii boje s kapitalismem, o u
nou d˚
uvˇeru...‘ Z´
´dˇelu sovˇetsk´eho
rozvˇedˇc´ıka ˇci o nepˇremoˇziteln´ych idej´ıch vˇsak neˇr´ık´
a. Prostˇe si prohl´ıˇz´ı mou tv´aˇr. Jako
l´ekaˇr, beze slova, pozornˇe.
,V´ıte, Viktore Andrejeviˇci, v GRU a v KGB se velmi zˇr´ıdka vyskytnou lid´e, kteˇr´ı by
utekli na Z´apad.‘
Pˇrikyvuju.
ˇ
,Ti, co uteˇcou, jsou neˇst’astn´ı. To nen´ı propaganda. Sedes´
at pˇet procent uteˇcenc˚
u z ˇrad
GRU a KGB se vrac´ı jako kaj´ıcn´ıci. Stˇr´ıl´ıme je. Vˇed´ı to, a pˇresto se vracej´ı. Ti, kteˇr´ı se
nevr´
at´ı do Sovˇetsk´eho svazu ze sv´e vlastn´ı v˚
ule, konˇc´ı sebevraˇzdou, up´ıjej´ı se k smrti, klesaj´ı
aˇz na dno. Proˇc?‘
,Zradili svou socialistickou vlast. Tr´
ap´ı je svˇedom´ı. Ztratili pˇr´
atele, rodiny, sv˚
uj jazyk...‘
,To nen´ı podstatn´e, Viktore Andrejeviˇci. Jsou tu z´avaˇznˇejˇs´ı pˇr´ıˇciny. Doma, v Sovˇetsk´em
svazu, kaˇzd´y z n´as patˇr´ı k vyˇsˇs´ı vrstvˇe. Kaˇzd´y, dokonce i ten nejbezv´yznamnˇejˇs´ı d˚
ustojn´ık
GRU, je nadˇclovˇek ve srovn´an´ı se vˇsemi ostatn´ımi. Pokud jste souˇc´
ast´ı naˇseho syst´emu,
tˇeˇs´ıte se kolos´aln´ım privilegi´ım proti ostatn´ımu obyvatelstvu zemˇe. Kdyˇz m´a ˇclovˇek ml´ad´ı,
zdrav´ı, moc, privilegia – zapom´ın´a na to. Vzpomene si, aˇz uˇz se ned´
a nic vr´atit. Nˇekteˇr´ı
ut´ıkaj´ı na Z´apad, aby z´ıskali pˇrepychov´e auto, vilu s baz´enem, pen´ıze. A Z´apad jim skuteˇcnˇe
zaplat´ı hodnˇe. Ale kdyˇz takov´y zr´adce dostane mercedes a vlastn´ı baz´en, vid´ı najednou, ˇze
vˇsichni kolem maj´ı dobr´a auta a baz´eny. Najednou se c´ıt´ı b´yt mraveneˇckem ve spoleˇcenstv´ı
stejnˇe bohat´ych mraveneˇck˚
u. Znenad´an´ı ztr´ac´ı pocit nadˇrazenosti nad sv´ym okol´ım. St´av´a
se obyˇcejn´ym ˇclovˇekem, stejn´ym jako vˇsichni ostatn´ı. Dokonce i kdyˇz nepˇr´
atelsk´
a rozvˇedka
pˇrijme zr´adce do sluˇzby, stejnˇe ani tam nenajde znova ztracen´y pocit nadˇrazenosti nad
okol´ım, protoˇze slouˇzit ve zpravodajsk´e sluˇzbˇe se na Z´apadˇe nepovaˇzuje za nejvyˇsˇs´ı poctu a
ˇcest. Jsou to vl´adn´ı u
´ˇredn´ıci, koleˇcka v soukol´ı, nic v´ıc.‘
,Nikdy jsem o tom nepˇrem´yˇslel.‘
,Tak o tom pˇrem´yˇslej. St´ale pˇrem´yˇslej. Bohatstv´ı je vˇec relativn´ı. Kdyˇz jezd´ıˇs po Moskvˇe
v ladˇe, d´ıvaj´ı se po tobˇe opravdu kr´asn´
a dˇevˇcata. Kdyˇz jezd´ıˇs po Paˇr´ıˇzi v dlouh´em citroenu, nikdo se za tebou neotoˇc´ı. Vˇsechno je relativn´ı. Poruˇc´ık je na daln´em v´ychodˇe kr´al
a p´anb˚
uh, vl´adce nad ˇzivotem a smrt´ı, p´an. Plukovn´ık v Moskvˇe je pˇeˇsec, protoˇze jsou tu
tis´ıce dalˇs´ıch plukovn´ık˚
u. Kdyˇz zrad´ıˇs, ztrat´ıˇs vˇsechno. A vzpomeneˇs si, ˇze jsi kdysi patˇril
k vˇsemocn´e organizaci, ˇze jsi byl v´yjimeˇcn´y ˇclovˇek, pozvednut´y nad miliony jin´ych. Kdyˇz
zrad´ıˇs, uc´ıt´ıˇs, ˇze jsi nen´apadn´y ˇsediv´y ˇclov´ıˇcek, nula stejn´a jako vˇsichni ostatn´ı.‘ “
Viktor Suvorov. Akv´
arium. Praha. Naˇse Vojsko 1996
2